Odhalování lži

V roce 2021 náš výzkumný tým zrealizoval experiment na téma odhalování lži. Vše to začalo jednoduchou otázkou: Dokážeme odhalit lež? Po prozkoumání řady experimentů, které na toto téma vznikly, jsme se rozhodli zaměřit na ověření předpokladu: čím víc zdrojů informací člověk má, tím je v odhalování lži úspěšnější! A tak jsme si položili druhou otázku: Má zobrazená část těla vliv na schopnost odhalování lži? 

Co jsme zkoumali?

Naším cílem bylo zjistit, jestli má zobrazovaná část těla na videu vliv na schopnost odhalit lež. Abychom mohli tento předpoklad ověřit, bylo třeba si stanovit konkrétní části těla, které budeme zkoumat. Rozhodli jsme se tak mezi sebou porovnat vždy zobrazené celé tělo - tělo pouze od pasu nahoru (hrudník) a následně pouze hlavu. Náš předpoklad tedy byl, že pokud lidé mají možnost vidět celého člověka, budou úspěšnější v odhalování lži, než když mají k dispozici záběr pouze na hrudník a samozřejmě také úspěšnější, než kdyby viděli pouze hlavu. Dále nás zajímalo, jestli jsou muži úspěšnější v odhalování lži než ženy a jestli jsou ženy častěji ze lži odhaleny na rozdíl od mužů. Mimo tyto hlavní cíle výzkumu jsme se rozhodli také ověřit předpoklad, že atraktivita zvyšuje důvěryhodnost a nervozita (prožívání negativních emocí) ji naopak snižuje.

Jak jsme to zkoumali?

Abychom mohli náš výzkum uskutečnit, museli jsme nejprve vytvořit videa zachycující pravdu nebo lež. Oslovili jsme proto šest dobrovolníků (3 muže a 3 ženy), pro které jsme přichystali speciální výzkumnou situaci, která byla nahrávána. Dobrovolníci obdrželi obrázek a jejich úkolem bylo tento obrázek popsat. Spolu s obrázkem vždy obdrželi instrukci, jestli mají říkat pravdu anebo lhát - a to skutečně lhát, jen polopravdy nám nestačily!

Abychom podpořili motivaci dobrovolníků lhát opravdu co nejpřesvědčivěji dovedou, do celé situace jsme zapojili ještě pomocníka - člověka, kterému dobrovolník obrázek popisoval. Pomocník tak měl poslouchat a následně hádat, jestli šlo o pravdu nebo lež.

Zároveň bylo potřeba myslet i na správné vyvážení využitých obrázků. Každý dobrovolník obdržel dva obrázky, a to vždy vyobrazení krajiny a lidí. Jejich pořadí bylo vždy vyvažováno v rámci celé skupiny dobrovolníků podobně, jako pořadí instrukce. To znamená, že jak zobrazení krajiny nebo přírody bylo stejně často popisováno jak pravdivě, tak lživě podobně jako obrázek s lidmi.

Takto jsme získali výzkumný materiál, který jsme dále upravili pro účely našeho výzkumu. Dvanáct videí - popisů obrázku (6 pravdivých a 6 nepravdivých) - jsme následně ořezali takovým způsobem, abychom měli námi předem definované části těla. Dobrovolník tak byl buď na videu zobrazen celý (celé tělo), pouze od pasu nahoru (hrudník) a nebo šla vidět jenom jeho hlava.

Jak výzkum probíhal?

Když jsme měli připravená videa, nic (ani právě probíhající nouzový stav v souvislosti s pandemií Covid-19) už nám nebránilo v tom vytvořit dotazník a začít sbírat odpovědi! Náš dotazník měl čtyři části. První část byla věnována technické zkoušce a na zkušebním videu si mohli respondenti upravit hlasitost na svém zařízení, na kterém dotazník vyplňovali. Následovala část zaměřená na demografické údaje (pohlaví, věk, ...) a výběr jedné ze šesti variant (A-F), které obsahovaly šest našich upravených videí. Každý respondent tedy viděl šest videí, kdy tato videa vždy zobrazovala 3x muže a 3x ženy, 3x pravdivý a 3x lživý popis obrázku a 2x celého dobrovolníka, 2x dobrovolníka od pasu nahoru a 2x pouze dobrovolníkovu hlavu. Abychom eliminovali vliv pořadí jednotlivých videí, vytvořili jsme tzv. latinský čtverec (v našem případě spíše obdélník).

Respondneti tedy shlédli šest videí a u každého se rozhodli, jestli dobrovolník (subjekt) na videu říkal pravdu nebo lež. Své rozhodnutí mohl podpořit slovní odpovědí, ve které mohl objasnit a obhájit důvody, které k němu vedly. Také měl ohodnotit atraktivitu a nervozitu subjektu na videu.

Jak vypadali naši respondenti?

Našeho výzkumu se zúčastnilo přes neuvěřitelných 2000 lidí. Byli jsme však bohužel nuceni některé z nich vyřadit, a nakonec jsme do výzkumu zařadili i přes to neuvěřitelných 1732 účastníků - děkujeme! Výzkumu se tak zúčastnilo 1295 žen a 437 mužů ve věku 20-30 let, kdy průměrný věk dosahoval téměř 24 let. Jednotlivých variant se přitom zúčastnilo obdobné množství respondentů, kdy se jejich počet pohyboval od 275 do 307 na variantu.

Z odpovědí respondentů vyplynulo pár zajímavých skutečností, o které se s Vámi podělíme. Subjektivní hodnocení schopnosti lhát a odhalit lež respondentů se na začátku výzkumu pohybovala kolem průměru, kdy se největší procento respondentů označilo za spíše dobré lháře (36 %) a schopnost odhalit lež nedokázali zcela posoudit (48 %). Po vyplnění našeho dotazníku se vnímaná schopnost respondentů odhalit lež snížila na spíše špatnou (35 %).

A co nám nakonec vyšlo?

Na začátku jsme zmínili předpoklady, které jsme se naším výzkumem snažili ověřit. Formulovali jsme proto čtyři hlavní a dvě vedlejší hypotézy, které jsme statisticky ověřili. Výzkum nakonec přinesl tato zjištění:

1) Nelze předpokládat vliv pohlaví na schopnost odhalit lež - nemohli jsme potvrdit předpoklad, že by muži byli v odhalování lži úspěšnější než ženy

2) Můžeme předpokládat, že na schopnost odhalování lži má vliv zobrazená část těla subjektu na videu - Pokud Vám tedy člověk lže a vy jej vidíte celého (a ne jen jeho hrudník nebo hlavu), máte vyšší pravděpodobnost, že lež nakonec odhalíte. To jsou věci, co?

3) Můžeme také předpokládat, že ženy jsou častěji odhaleny ze lži - naše dobrovolnice byly skutečně častěji ze lži odhaleny než naši dobrovolníci. Ze zahraničních výzkumů přitom vyplývá, že ženy mají tendenci působit více upřímně, a proto jsou častěji ze lži skutečně odhaleny.

Také jsme se zaměřili na ověření našich vedlejších předpokladů, kdy jsme přišli na to, že:

4) Atraktivita skutečně ovlivňuje důvěryhodnost - dobrovolníci, kteří byli respondenty označeni za více atraktivní, byli skutečně méně často označeni za lháře

5) Nervozita taktéž skutečně ovlivňuje důvěryhodnost - dobrovolníci, kteří byli respondenty častěji vnímáni jako nervózní, byli častěji označeni za lháře

Z našich pěti předpokladů jsme tak mohli čtyři skutečně potvrdit, a to dokonce na základě velmi vysoce signifikantních výsledků (p hodnota nižší než 0,001).

A na základě čeho padlo rozhodnutí PRAVDA nebo LEŽ?

Možná si říkáte: podle čeho se naši respondenti rozhodli, co je přesvědčilo o tom, jestli muž anebo žena na videu říká pravdu anebo lže? Nás tato otázka pronásledovala natolik, že jsme si nakonec dali tu práci a podrobili všechny odpovědi kvalitativní analýze. Abyste rozuměli, každý ze 1732 respondentů viděl šest videí, ke kterým mohl zanechat komentář. To činí něco málo přes 10 000 odpovědí, které náš výzkumný tým jednu po druhé prošel! To je nasazení! A teď tedy k tomu, oč tu běží - co podporuje pocit důvěryhodnosti a co ji naopak snižuje?

Naši respondenti se u obou případů (u pravdy i lži) více soustředili na neverbální signály. Přesto se však vyskytlo několik kategorií, které stojí za to Vám představit.

Chtěli byste působit více důvěryhodně? V tom případě z výpovědí našich respondentů vyplývá, že musíte dbát na plynulost projevu - mluvíte souvisle, bez pauz a zadrhávání? Tím líp pro vás! Dále naši respondenti častěji věřili těm dobrovolníkům, kteří zmiňovali detaily! Důvěryhodně také působí sebevědomé vystupování - čili klid a žádná nervozita.

Naopak nedůvěryhodně působila neplynulost projevu - časté zadrhávání a pauzy. Pozornost také přitahovaly pohyby očí - především pokud pohled směřoval mimo obrázek. V neposlední řadě důvěru snižovaly nepřesnosti v obsahu popisu obrázku.

Zajímavou kategorií, kterou jsme během analýzy objevili, je kategorie "Mám pocit". Řada lidí sice nebyla schopna podpořit svou volbu (pravda/lež) nějakým konkrétním důvodem, ale odkázala se na svůj vnitřní pocit nebo intuici.

Pár slov závěrem

I když jsme na náš výzkum náležitě hrdí, nejedná se o zcela bezchybný počin - i přes to, že jsme se snažili se co nejvíce chybám vyvarovat. Naše výsledky mohou být do jisté míry zkresleny, a to několika faktory. Výzkum probíhal online a odpovědi byly sbírány pomocí tzv. nepravděpodobnostních metod sběru dat. Data, která jsou tímto způsobem získána, nemohou být zcela považována za reprezentativní a lze jen opatrně jejich výsledky zobecňovat na celou populaci. Tento limit jsme se snažili ošetřit vysokým počtem respondentů. Dále jistě hrálo roli, že v našem výzkumném souboru převažovaly ženy nad muži (a to téměř v 75 %). I přes to byl poměr žen a mužů v zastoupení jednotlivých variant zachován.

Při tvorbě videí jsme byli značně limitovaní aktuální situací v souvislosti s probíhající pandemií Covid-19, a tak nebylo v našich silách zajistit stejné podmínky u nahrávání všech videí. Také jsme si dopředu nezjistili, jak schopné dobrovolníky-lháře jsme si vybrali - jejich schopnost přesvědčivě lhát mohla výzkum ovlivnit. Ze závěrečných rozhovorů s dobrovolníky přitom vyplynulo, že všichni zvolili podobnou strategii při tvorbě lživého popisu obrázku.

Poděkování

Tímto bychom chtěli poděkovat všem dobrovolníkům, díky kterým mohl být tento výzkum realizován. Jste našimi hrdiny a hrdinkami v prostředí vědy v psychologii!

Výzkumný tým: Jana Beránková, Pavlína Košťálová, Andrea Faltýnková, Kateřina Kvasničková, Hanuš Patera, Kateřina Skalická, Hana Štěpánová